Černá růže – část třetí

 

Autorka: teresssska

 

     Tu noc velice silně pršelo, z inkoustově temného nebe se snášel hustý déšť, jehož kapky bubnovaly na okno vedoucí do teď už navždy prázdného pokoje a stromy se ohýbaly pod nátlakem silného větru. Z hřbitova vycházeli poslední lidé, Charlie byl mezi nimi. Nechtěl se s Bellou rozloučit tak rychle, nemohl uvěřit, že ji opět ztratil, ovšem tentokrát navždy. Celé Forks opustilo teplo a pohodlí svého domova, jen aby mohlo dát Belle své poslední sbohem. Celé až na Edwarda… Alespoň si to tak všichni mysleli.

     Kolem půlnoci se na stromy posetém paloučku objevila temná postava, kráčela ladně a sebevědomě k hrobu zasypaném čerstvými červenými růžemi. Měsíc zářící na temně černém nebi ho doprovázel na každém jeho kroku. Věděl přesně, co dělá. Poklekl před hrob, do vodou nasáklé hlíny.

     „Byla jsi ten nejúžasněji a zároveň nejnemotornější člověk, kterého jsem kdy znal.“ Pronesl a při té myšlence se musel usmát. Věděl, že každý den přijde znovu, i kdyby ho to mělo stát život, vždycky ji položí na hrob černou růži, která bude patřit jen a jen ji.

 

     Po tři sta letech… Osoba zahalená do dlouhého černého kabátu kráčela po cestě ke stejnému hrobu jako každý den. Jeho duši sžíraly prázdno a temnota. Nechtěl se vzdát myšlenky na ni a proto nikdy nedokázal začít znovu. Znovu od začátku. Ovšem tentokrát bez ní.

    „Už to tady bez tebe déle nevydržím, jedu k Volteriovým, vyjdu na Slunce a pak už budeme pořád spolu…“