,,Co si o sobě myslíš?“ Tak tohle už bylo moc. Křičela jsem na Jacoba, křičela jsem na něj asi přes 10cm silnou stěnu, která byla nejspíš z betonu. Asi mě neslyšel, neozývala se žádná odpověď. Po tom, co mě unesl od mého poklidného života s Cullenovými mě zavřel do nějaké kobky s jedním zamřížovaným oknem a vedlejší místností, ve které byla divná mísa, tipuju, že to měl být záchod. V místnosti byla pohovka s čistým povlečením, polštářem a dekou. Upřímně doufám, že mě tady nebudu muset přespat.

,,Slyšíš mě? Co si o sobě sakra myslíš? Zavřeš mě a utečeš?“ ,,Ne Bello, neutekl jsem, sedím za dveřmi od té doby co tam jsi.“ Tak to je bezva, alespoň, že teď už odpovídal. ,,No, doufám, že tam máš alespoň pohodlí, ale myslím, že takové útulno jako mám já tady v super cele ty nemáš. Ještě si mi neodpověděl - co si o sobě myslíš? Nemůžeš mě tady držet.“ Na jednu stranu by bylo bezva, kdyby se sem Cullenovi vrhli, zachránili mě a nakopali jim zadky, ale nemůžou přece riskovat, že se jim něco stane… ,,Chceš se vsadit? Můžu a budu tě tady držet dokud nepřijdeš k rozumu.“ No to je vrchol! Nejdřív ubližuje mojí rodině, unese mě a teď mě nevíc nechce pustit! ,,Pusť mě ven. Já chci odejít.“ ,,Dobře, uděláme kompromis.“ ,,Pustíš mě?!“ vykřikla jsem nadšeně, ale trochu předčasně. ,,Ne, ale vejdu k tobě, takže se se mnou nebudeš prát ano? Stejně bych tě přepral a nechci ti ublížit.“ ,,Dobře“ Odpověděla jsem poraženě. Byla jsem připravená, že až vejde, tak se rozběhnu ze dveří a uteču, nedávala jsem tomu velkou naději, ale za pokus to stálo. ,,Bello, měl bych tě upozornit, že za dveřmi je ještě Sam a Embry, takže pokud budeš chtít utíkat ze dveří jen co se otevřou, zavřu tě zpátky. ,,Sakra“ zamumlala jsem si pro sebe. Jestli naděje umírá naposled, tak ta moje je už dávno pod drnem, teď mi zbýval už jen Edward. Doufala jsem, že si pro mě přijde, ale nechtěla jsem, aby se mu kvůli tomu něco stalo. Asi si to uvědomoval, protože ještě nepřišel, třeba se zrovna teď pere s Alicí, aby ho sem pustila…

 

Mezitím u Cullenů

,,Alice, pusť mě, musím jít za ní, musím ji zachránit.“ ,,Nikam tě nepustím, ublížíš si, já to viděla, nemůžeš za ní. Ne teď, dokud nejsi připraven.“ ,,Připraven na co, abych zabil toho psa a vysvobodil Bellu? To svedu i s rukama svázanýma za zády.“ ,,Carlisle, pojď mi s ním pomoc nebo radši Emmette, ty ho tady udržíš.“ Ušklíbla se Alice. ,,Volali jste mě?“ Ze schodů sešel Emmett, který s chutí předstíral hloupého. ,,Ale, ale pan Edward chce jít spáchat sebevraždu, bohužel bráško, budu tě muset pozdržet.“ ,,Mě nikdo pozdržovat nebude, jdu za ní, já ji tam nenechám.“ ,,Víš, když jsem řekl pozdržet, myslel jsem přivázat k ocelové židli ocelovým lanem.“ Usmál se a odhalil blyštivě dokonalé zuby. ,,Edwarde, musíme si o tom promluvit, oni tě čekají, jsou na tebe přichystaní, když tam teď půjdeš, zabiješ sebe a možná i Bellu.“ Alice zkoušela logiku, ta většinou zabrala. ,,Tohle zní logicky, dobře, počkám do zítra, připravíme se na ně a pak pro ni všichni půjdeme.“ Připustil poraženě Edward. ,,Co si o nás myslíš, hned jak uhnem pohledem rozběhneš se za ní. ,,A jak mi v tom chceš zabránit?“ ,,Až budeš svázanej na ocelové židli spoután ocelovým lanem, tak tě zavřem do místnosti, která je mimochodem z oceli, doufám, že se nebojíš tmy?“

 

S Jacobem

,,Bello, musíš mě pochopit.“ Jacob mluvit tak zničeně, skoro bych ho litovala, ale on mě unesl od Edwarda od mé životní lásky a teď mi nařizuje co bych asi tak měla dělat. ,,Musel ses pomátnout. Já Edwarda miluju, říkám ti to pořád, nezmění se to, ani kdyby ses postavil na hlavu!“ Seděl vedle mě na pohovce a snažil se mě bezúčelně přesvědčit, abych se odmilovala od Edwarda. Blázen. Můj neúspěšný pokus o útěk se neobešel bez křiku a hysterie. Nestydím se za to, snažila jsem se uniknout, ale když na vás skáče chlap, 4 kluci a chromej děda jde útěk fakt špatně.  ,,Kolikrát ti mám opakovat, že je nebezpečný, je to pijavice, zabije tě při první příležitosti! Nemiluje tě, pijavice nemilují, pijavice jen ubližují, zabíjejí, kradou duše…“ ,,Edward není takový, ale ty asi ano.“ ,,Co to říkáš, nejsem jako oni“ ,,Jasně ty jsi lepší.“ ,,Ano jsem lepší, všechno je lepší než ty pijavice.“ Tak on s těma pijavicemi nedá pokoj! ,,Tak dost, už tady nebudu ani minutu, když mě teď pustíš, budu předstírat, že se nic nestalo a možná zůstaneme přáteli.“ Tak jo, lhala jsem, po tom, co mi udělal už přáteli být nemůžeme. ,,Já tě ale nepustím, dám ti lék.“ V jeho hlase jsem poznala tón to-bude-jízda. ,,Jaký lék, ty ses asi vážně pomátnul, o čem to tady mluvíš?“ ,,Mluvím o jedné rostlině, kterou když smícháš s dalšími kytkami, uvaříš, přidáš pár dalších přísad… no zkrátka vznikne jakýsi lektvar, když se ti dostane do krve zabrání čtení mysli a všem dalším schopnostem, který pijavice mají. ,,Víš co, kušuj! Odcházím, nazdar!“ Zvedla jsem se a zamířila k zavřeným pancířovým dveřím. No, asi jsem si myslela, že se otevřou. ,,Sezame otevři se, tak jo kluci, už mě můžete pustit, legrace skončila.“ Zase ta hysterie, tloukla jsem do dveří, asi mě nikdo neslyšel, ale nepřestávala jsem se snažit. ,,Ale kdepak Bello, legrace teprve začíná!“ ,,A sakra.“ Jo tohle slovo je dost vystížné, když slyšíte masovou vražedkyni a největšího nepřítele v jednom. ,,Jakobe?! Jak ses proboha mohl spojit s Viktorií?