Honička 4

 

Edward

,,Edwarde, přestaň se chovat jako dítě.“ ,,Emmette, jediný kdo se tu chová jako dítě jsi ty, takže, kdo mi půjčí auto, abych si pro ni mohl zajet nebo si pro ni mám snad doběhnout po svých?“ ,,Edwarde, to je sebevražda, co si vlastně myslíš, že tam vtrhneš jako neohrožený hrdina, vezmeš ji do náruče a žili šťastně až na věky věků?“ ,,Ne to si teda nemyslím, můžete jít se mnou a zbavit se nadobro vlkodlaků nebo se tady můžete užírat jak jsme bezmocní.“ ,,Nejsme bezmocní a ty to dobře víš.“ Do hovoru se vložil Carlisle. ,,Víme,že ji chceš zachránit, to my všichni, ale nemůžeme tam vtrhnout a riskovat přímou bitvu s vlkodlaky, musíme mít plán, oni jsou stvořeni na zabíjení upírů, neměli bychom žádnou šanci, víš jak to dopadlo po té honičce. Kdyby chtěli mohli nás zabít na místě.“ ,,No jenže to je přesně ono, nechtějí nás jen tak zabít, chtějí abychom trpěli, ale nevím na co potřebují Bellu.“

 ,,Edwarde, Jaspere POMOC!“ ,,Alice co se děje.“ Alice ležela zhroucená v křečích na podlaze a vzlykala. ,,Co jsi viděla, okamžitě mi to řekni.“ ,,Edwarde neděs ji, uhni, Alice, co se stalo, co jsi…“ ,,Má ji“ ,,Kdo má koho?“ ,,Victoria se vrátila a unesla Bellu od Jacoba a…a…“ ,,No tak Alice, co se stane?“ ,,Já neviděla, viděla jsem…“ ,,No tak Alice…“ ,,James není mrtvý. On žije. A přijde si pro ni, chce pomstu.“ ,,Edwarde, vezmi Mercedes…“

 

 

S Victorií

,,Tak jdeme na to?“ ,,Jsi připravená?“ ,,Ne nejsem a asi nikdy nebudu, ale nechce se mi tady dál trčet.“ Seděla jsem Victorii na zádech, připravena na rychlost, zvědavá jak moc to bude jiné, než s Edwardem. S Victorií jsme se dohodly, že pojedeme autem, nechce se jí riskovat, že mě cestou zabije. Nechápu proč to dělá, nevím proč mě nechce zabít a je mi to jedno. Ale vím, že Jacoba už nechci nikdy vidět. ,,Tak…“ ,,Tak já radši zavřu oči, víš, dělá se mi docela špatně už jen když si představím, co hodláš dělat.“ ,,A co podle tebe hodlám dělat?“ Nestihla jsem odpovědět, viděla jsem jen, jak se dveře otevírají a pak jsem stála před rudým autem značky Porsche, mělo černá okénka a bylo naprosto úžasné, nejsem žádný znalec, ale představa, že se toho auta mohu dotknout mě až nebezpečně lákala. ,,Teda páni.“ Když jsem viděla to auto, hned jsem zapomněla na to, že mi kdy bylo špatně. ,,Vlez tam a nezdržuj.“ ,,To je tvoje?“ ,,Jasně, jde mi k očím, co říkáš?“ Z domu se najednou vyřítili všichni vlkodlaci. ,,Tak dělej, nemáme na to celej den!“ Naskočila jsem do auto. Zevnitř bylo ještě hezčí, než zvenčí. Vlkodlaci se hnali k autu. ,,Šlápni na to.“ ,,Neraď jo!“ Rozjela se až za námi odletoval štěrk. Jacob naskočil do svého náhradního auta, protože to svoje si rozbil minule a vlci se rozjeli hned za námi. Byla jsem ostražitá, přece jen Victoria je upírka, ale po tom, jak jsme si spolu promluvily jsem ji začala brát skoro jako kamarádku. ,,Sakra…“ ,,Co si to tam mumláš?“ Victoria se na mě podívala, řekla bych, že má hlad, její už tak rudé oči nebezpečně jiskřily. ,,Já jen, že mám pocit dejavu.“ ,,Pocit dejavu?“ ,,Jo to znamená, že…“ ,,Vím co to znamená, ale proč…“ ,,No není to tak dávno, co jsem se takhle honila s Edwardem, jenže to řídil Jacob a nakonec mě pěkně podrazil.“ Victoria se usmála, ne začala se přímo řehtat. ,,Co je tady vtipného?“ ,,To nic.“ Přes smích nemohla skoro mluvit. Nechala jsem to být. ,,Znáš cestu, nebo potřebuješ navigaci?“ ,,Nejdřív se musíme zbavit těch za námi.“ ,,A jak to hodláš udělat? Počkáme až jim dojde benzin?“ Někdo do nás ze zadu narazil. ,,Jak to jedeš? S tímhle autem, jsme mohli být už týden před nimi.“ ,,Jo, jenže já mám lepší plány.“ ,,Co tím chceš říct?“ ,,Sleduj“ Sledovala jsem, jely jsme neuvěřitelnou rychlostí, byl div, že nám Jacob ještě stačil, zahnula někam do lesa, nejdřív jsem myslela, že narazí do stromů, ale naštěstí tam byla cesta, vlci to přejeli, ale když jsem se otočila už jeli zase za námi,ale už jsme měli velký náskok. Victoria zajela do připravené garáže, které jsem si vůbec nevšimla. Nikdo nás nemohl vidět. Jen co vlci odjeli z dohledu, nastartovala a vydala se opačným směrem. ,,No a teď jedeme domů.“ Celá jsem se třásla z představy, že se zase uvidím s Edwardem. ,,Sakra, to je jak ve špatným snu.“ Victoria byla najednou roztěkaná. ,,Co se děje?“ ,,Hmm nic.“ Někdo na nás ze zadu zatroubil, myslela jsem, že je to Jacob, ale když jsem se otočila, byl to, Edward! ,,To je super, nemusíme nikam jezdit, zastav…“ ,,Na to rychle zapomeň.“ ,,Ale…“ ,,Žádné ale Bells, přece sis nemyslela, že tě nechám jít, víš James chce pomstu a dostane ji, no vlastně dostane tebe a celou tvoji famílii.“ ,,Musela ses pomátnout, James zemřel a navíc…“ Můj hlas nezněl moc jistě. ,,Zemřel? Proč si tím jsi tak jistá? A navíc, pokus o zabití upíra se ve Voltteře trestá smrtí, takže tvoje vyhlídky jsou mizivé.“ ,,Žije? My jedeme do Volttery?“ Už bych se měla naučit ovládat svůj hlas, byla v něm slyšet panika a hysterie. ,,Victorie…“ ,,Už dost! James má lepší plán, než je Volttera. Nehodlám tě poslouchat, já a James to je navždy, ty a Edward bude za chvíli minulost.“ ,,Ale on už to určitě ví.“ ,,Ne, kdyby to věděl, nejel by za námi, otočil by se a snažil by se utéct, neriskoval by svůj život, kvůli jednomu bezvýznamnému člověku.“ ,,Tak ho moc dobře neznáš. A nemůžeš prosím trochu zpomalit? Dělá se mi špatně.“ Nezpomalila, naopak ještě přidala. Bože, James žije! Měla jsem co dělat, abych nevyskočila z auta. ,,Kam to vlastně jedeme?“ ,,Tobě to tak řeknu, důležité je, že vám dáme před smrtí na výběr, což je od nás vlastně velká laskavost.“ ,,Hmm, mockrát děkuju.“

 

Edward

,,Edwarde, dokážeš si přečíst její myšlenky?“ ,,Teď už ano, ten ,,lék“ je jen dočasný a na ni už přestává účinkovat.“ ,,Neměli jsme ztrácet čas, vzdali jsme se moc brzo, měli jsme tam s ní zůstat a bojovat! Proč mě nikdy neposlechnete? Už mohla být doma, v bezpečí.“ ,,Nebo jsme mohli být všichni mrtví, včetně jí.“ ,,Já vím, ale seděli jsme až moc dlouho. Jaký je vlastně plán?“ ,,Pojedeme za nimi, nedovolíme, aby jí ublížila, počkáme na Jamese, zajmeme ho jako rukojmí a pak ho vyměníme za Bellu.“ ,,Hej kluci…“ Emmett se usmál. ,,Nemáte pocit dejavu?“

 

S Victorií

,,Přemýšlela jsem o tom, co jsi říkala.“ Řítily jsme se po lesní cestě a za námi jeli Cullenovi, a ona? Ona si začne přemýšlet o tom, co jsem říkala? ,,Hmm a co přesně to bylo?“ ,,O tom, že kdyby znal můj plán, tak by za námi nejel.“ Nasadila zase ten kamarádský tón. ,,Věř mi, že jel, bohužel mě miluje tak moc, že radši zemře, než aby ses mě jen dotkla.“ ,,A ty to schvaluješ?“ ,,Jak tě to mohlo napadnout? Jasně že ne! Nechci aby zemřel!“ ,,Asi si měla pravdu.“ ,,A v čem přesně?“ ,,Když si říkala, že neznám pravou lásku. Tohle by pro mě James neudělal.“ V autě bylo chvíli ticho. ,,No a co mě je po tobě a Jemesovi? Je mi jedno jestli se pro tebe obětuje nebo ne, důležitý je, že Edward za chvíli zemře a já tomu nemůžu zabránit.“ ,,Ale můžeš.“ ,,Co jsi to řekla?“ ,,Že můžeš ovlivnit jestli Edward dnes umře nebo ne. Víc už ti neřeknu, už za tohle mě James zabije. Dojeli jsme.“ Řekla po chvíli mlčení. ,,Promiň, ale teď tě budu muset svázat a dát ti na krk nůž, jsi totiž naše páka.“ Ohlédla jsem se. V Mercedesu seděli všichni. Pomalu začali všichni vystupovat. Dveře mi otevřel sám James. ,,Vítej u nás.“ Vystoupila jsem z auta, pohled na Jamese, byl jedním slovem strašný, představte si roztrhané upíra, kterého někdo sešil a možná i slepil. Chtělo se mi zvracet, když mi pomáhal z auta. Přemáhala jsem touhu vrhnout se Edwardovi kolem krku a ulíbat ho k smrti. Začala jsem se rozhlížet po okolí, což jde s nožem, který se vám zařezává do krku dost těžko. Stáli jsme od sebe asi 20metrů, byli jsme na útesu. Z mercedesu vyskákali všichni Cullenovi! ,,Jamesi, pusť Bellu, máme převahu.“ Edwardův hlas byl tak daleko a přitom tak blízko. James se jen ušklíbl. ,,Ahojky Bells, voníš líp, než dřív.“ ,,Děkuju, je skoro svátek, když mi nikdo neopakuje, jak krásně voním.“ Zase ten úšklebek, asi to měl být úsměv, ale se sešitou tváří to vypadalo jak ušklíbnutí. ,,Mám pro tebe návrh Edwarde, ale ostatní musí hned odjet.“ ,,Neodjedeme.“ Stručné, srozumitelné. ,,Carlisle, nasedněte a odjeďte.“ ,,Co?“ Ozvala jsem se současně se všemi ostatními. ,,Edwarde…?“ ,,Ne Alice, prostě odjeďte, má pro mě návrh a já ho přijmu, ale vy u toho být nesmíte.“ ,,Tak dobře, ale jestli se ti něco stane, tak tě zabiju.“ Alice dala důraz na poslední slovo. ,,Neboj, nic se mi nestane, teď už jeďte.“ ,,Ještě moment.“ Jamesovi mluvení moc nešlo, spíš syčel. ,,Odjeďte až domů, jestli se bude jeden z vás potloukat po okolí, tak ji zabiju.“ Cullenovi se kromě jednoho vrátili do mercedesu a vycouvali. ,,Teď máme soukromí.“ Edward se najednou s úlekem otočil. Když je vyděšený Edward, měla bych být taky, ale já jsem myslela jen na to, jak ho utěšit. ,,Co se děje?“ Za Edwarda přijelo další auto a byl to, Jacob! ,,To jste se spojili s vlkodlaky?“ ,,Ne, tohle v plánu nebylo, no asi nám nezbývá nic lepšího, než bojovat.“ Edward byl tak blízko, že kdybych udělala krok dopředu, byla bych v jeho náručí. ,,Edwarde, doufám, že proti vlkodlakům budeš na naší straně, pak to tady můžeme dořešit.“ Edward jen kývnul. S potěšením jsem zjistila, že v autě je jen Jacob, Sam a Embry. ,,Jeden na jednoho.“ Zamumlala Victoria. ,,Ne, ty se budeš držet plánu, já a Edward je odděláme a ty budeš hlídat Bells.“ Prohlásil James chladně. ,,Ty máš o mě strach?“ ,,Ne, mám strach o ni, nečekal jsem tak dlouho, aby ji nakonec zabili vlci.“ Victoriin výraz ztvrdl. Odvedla mě dál od všech k nejbližšímu stromu. ,,Tolik k opravdové lásce.“ Litovala jsem ji, ale nezabránilo mi to v úšklebku.