Honička 5

 

Rozpoutalo se peklo. Embry a Jacob se vrhli na Edwarda, Sam šel po Jamesovi. Chtěla jsem Edwardovi pomoc, ale nevěděla jsem jak, Victoria se ani neobtěžovala mě hlídat, pořád se užírala kvůli opravdové lásce. Rozvála jsem se. Vzpomněla jsem si, že mám v kapse mobil! Proč jsem si na to nevzpomněla už dřív?! Opravdu jsem tak pitomá? Byl vypnutý nebo vybitý. ,,Prosím funguj, no tak prosím.“ Vzlykala jsem, Jacob držel Edwarda a Embry se ho chystal dorazit. Mobil se probral k životu. Měla jsem na výběr, buď volat o pomoc nebo se vrhnout za Edwardem. Nebyla to těžká volba. Prosila jsem, abych nebyla nemehlo. Odběhla jsem od Victorie, která si ani nevšimla, že už u ní nejsem. Když jsem byla blíž, podívala jsem se na Embryo, neměla jsem šanci zachránit Edwarda včas. V hlavě mi hučelo, Embry se rozpřáhl… modlila jsem se, abych se trefila, vzala jsem svůj mobil a mrskla ho po Embrym. Trefila jsem se! Zavýskla jsem. Embryho trefil mobil přímo do hlavy, dřív, než si to stačil vůbec uvědomit se zhroutil na zem, Edward do něho ještě kopl a Embry zůstal ležet. James se zatím pral se Samem. Sam prohrával. Edward mezitím stačil Jacoba pěkně zmlátit, ale sám taky krvácel. Co teď, co mám pro boha dělat? Rozum mi radil ať zůstanu na místě, ale moje srdce chtělo pomoc Edwardovi. Zavřela jsem oči. Soustředila jsem se na správné rozhodnutí. Najednou se zem začala otřásat. Zemětřesení a tady? Všichni vzhlédli a ustali v boji. Vlkodlaci začali utíkat, Sam podepřel a Embryho a začali utíkat. Zem se najednou roztrhla. Přede mnou se otevřela obrovská propast. ,,Victorie! Pomoz mi!“ James visel za okraj a nemohl  vylézt. Rozhlédla jsem se po Edwardovi. Neviděla jsem ho dokud… ,,Bello, rychle uteč.“ Edward visel za okraj a každou chvilku hrozilo, že se zřítí. Uteč? To nikdy! Rozeběhla jsem se. Stromy okolo mě padaly. Bylo otázkou času, než nějaký spadne na mě. ,,Edwarde, drž se!“ Běžela jsem, co mi síly stačily, uhýbala jsem všem stromům a myslela na jediné. Na Edwarda. Viděla jsem, že Victoria váhá, bála se stromů. Já ne. Doběhla jsem k Edwardovi a chytila ho za ruku. Byla úleva dívat se zase do těch jeho očí. ,,Bello, říkal jsem, aby si utekla.“ ,,Nikdy, přece bych si nenechala ujít šanci zachránit ti život. Připraven?“ Usmál se mým oblíbeným pokřiveným úsměvem, což mi dokonale rozhodila srdce. ,,Připraven.“ Zabrala jsem a vytáhla ho nahoru. Tělo měl samý škrábanec, košili roztrhanou. Objala jsem ho a on mě. ,,Měli bychom se posunout.“ Udělala jsem dva kroky dozadu. Políbil mě. ,,Jdeme domů.“ Znovu mě objal. ,,Nemáš tušení, jaké to bylo nevidět tě.“ ,,Věř mi Edwarde,že mám.“ Usmála jsem se. Objal mě a  políbil, což postačilo k zhroucení. ,,Promiň. Koukám, že se nic nezměnilo.“ Zakřenil se. Ušklíbla jsem se na něj. ,,Nechceš medaili?“ Znovu mě políbil, tentokrát jsem vydržela bez pohnutí. ,,Děkuju.“ Znovu se zakřenil. Podal mi ruku. ,,Jdeme.“ Ruku v ruce jsme odcházeli do pokáceného lesa. Naposledy jsem se ohlédla, Victoria pomáhala Jamesovi a pak se oba zřítili do propasti. ,,Už je po všem.“ Edward si mě přitáhl blíž a políbil mě. ,,Ano, už je po všem.“

 

 

KONEC