Odpuštění

 

 

Autorka: eldorado

 

Poznámka autorky: Tato povídka je návazností na ty vaše předchozí. Bella je provdaná za Edwarda již 3 měsíce a svou žízeň ovládá.Upírem je  stejně tak dlouho. Právě nastává čas,kdy se Bella musí rozhodovat stejně jako Edward kdysi. Volturiovi přichází podruhé rozhodnuti Bellu zabít,kvůli její schopnosti,blokovat ostatní dary….

 

 

Alice,slíbila si mi,že mi pomůžeš‘‘křičela jsem na ní beze svědků. ,,Já vím Bello,ale víš,co udělal posledně,když si myslel,že jsi mrtvá‘‘ Alice vzpomínala na začátek našich problémů v Itálii.,,Alice,tohle je jediná možná cesta.Sama si to viděla,všichni zemřem,když neodejdu.I Jasper. ‘‘ Věděla jsem,že musím hrát přes něj,jinak by mi nepomohla.,,Dobrá‘‘ zašeptala a já jsem věděla,že jsem vyhrála.,,Co mám tedy dělat‘‘ zeptala se mě Alice smutným hlasem a já jsem věděla,že chce jen,aby byl Jasper v bezpečí. ,,Nikomu prozatím o svém vidění neříkej. Musím Edwarda přesvědčit,že neodcházím kvůli Volturiovým,ale z vlastní vůle. Jinak by mě za žádnou cenu nenechal odejít.Je to pro dobro nás všech‘‘ posmutněla jsem a Alice vypadala udiveně,ale zároveň mě chápala.,,Dobrě‘‘odpověděla jsem jí a začala jí líčit svůj plán.,,Musím ho přesvědčit,že ho už nemiluju‘‘  ,,Tak na to zapomeň‘‘,přerušila mě Alice,, Víš,co to s ním udělá??! ‘‘ ,,počkej Alice,já ti  to vysvětlím‘‘ zašeptala jsem a Alice se posadila zpátky na své místo.,,Až se Edward vrátí,hned si s ním promluvím.Vím,že mi jen tak neuvěří,ale jestli se mi to podaří,budete všichni v bezpečí. ‘‘ vysvětlovala jsem. ,, A jak ti můžu pomoci já?‘‘ naléhala Alice a já jsem uviděla zvědavost v jejích očích.,,Musíš přesvědčit Edwarda,že jsem to dělala jen abych vás ochránila.Tobě uvěří‘‘ doufala jsem,že mám pravdu.,,Až Volturiovi zase odejdou,musíš mu říct o mém plánu,slibuješ?‘‘ zeptala jsem se tak zoufale,jak jsem to jen dovedla. Možná bych se i rozbřečela,kdybych mohla.,,Slibuju‘‘ prohlásila Alice s pochopením na své krásné bílé tváři. ,,Přicházejí‘‘ zašeptala jsem Alici do ucha a snažila jsem se vypadat klidně. Jakmile jsem uviděla Edwardovu tvář,projelo mnou mrazivé bodnutí a pocit,že to nedokážu. Opustit ho,i když jen na krátko.To jsem si nedokázala vůbec představit. Od té doby,co jsme se vzali jsme nebyli od sebe vzdálení déle,než 2 hodiny a i ta doba se mi zdála nesnesitelná.Věděla jsem,jak těžké bude pro mě ho přesvědčit a pro něj pochopit moje konání. ,,Potřebuju s tebou mluvit Edwarde‘‘zašeptala jsem mu do ucha.,,O samotě‘‘ dodala jsem..,,Dobře,pojď se projít. ‘‘ řekl svým líbezným hlasem,ale já mu viděla na očích něco divného.Políbila jsem ho,jako kdyby to mělo být naposledy,protože jsem věděla,že si pro mě Volturiovi přijdou.,,Bello,děje se něco? ‘‘zeptal se se strachem v jeho přenádnerných topazových očích a já jsem věděla,že to nedokážu.,,Odjíždím Edwarde‘‘ najednou jsem si vzpomněla,že stejná slova říkal on mě,když mě tehdy opouštěl.,,Kam? Kdy? Nechápu to Bello…‘‘ v jeho očích bylo najednou tolik bolesti,že jsem myslela,že tohle divadlo už nedohraju.,,Už tě nemiluju Edwarde. Po tom,co si mě opustil,moje city k tobě už nebyly  tak silné. A je tu ještě Jacob. ‘‘ pokračovala jsem s kamennou tváří.,,Miluješ Jacoba? ‘‘zeptal se mě najednou a já jsem věděla,co musím odpovědět,aby můj odchod dovolil.,,Ano,stejně tak,jako kdysi tebe‘‘neměla jsem sílu pokračovat a věděla jsem,že jakmile prohlásím další lež,prozradím se.,,Pak ti nemůžu bránit,aby si byla šťastná. Sbohem Bello‘‘ v jeho očích bylo tolik smutku a zároveň mé zrady,že jsem to už nedokázala snést.,,Sbohem Edwarde. Jen si vezmu nějaké věci a už mě neuvidíš. ‘‘ Chtěla jsem ho políbil na čelo,ale nedosáhla jsem na něj . On se však nesklonil a jen se zlomeným srdcem odcházel do lesů. Věděla jsem,že to je moje šance a tak jsem se upíří rychlostí rozběhla do domu Cullenových. Do našeho domu. Sebrala jsem si věci a utíkala jsem se dolů rozloučit se všemi. Byla jsem si jistá,že slyšeli můj rozhovor s Edwardem. Viděla jsem,jak se na mě uraženě koukají. Zároveň zklamaně. Byla jsem členem jejich rodiny a bez rozumného vysvětlení je opouštím. Nezmohla jsem se na nic víc než na pouhé,, Esme,Carlesli,Rosalie,Jaspere ,Emmete a Alice.Děkuju vám za všechno,co jste pro mě udělali a nikdy vám to nezapomenu.Mám vás moc ráda a doufám,že to jednou pochopíte.‘‘ hned jak jsem to dořekla,pádila jsem s větrem o závod na letiště. Nevěděla jsem,kam mám letět. Někam,kde bych nikoho svou přítomností neohrozila. Věděla jsem,že jakmile opustím dům,Alice jim řekne o svém vidění.Bylo to tak v plánu. Ani jsem nevěděla,kam jsem to utekla…Toulala jsem se po lesích a ta neuvěřitelná žízeň mě spalovala.A najednou jsem uviděla ve své hlavě naprosto živý obraz ,jak Alice líčí s  nepředstíraným strachem a zděšením své vidění..,,Volturiovi přicházejí‘‘ vykřikla… Bylo to tak živé,jako kdybych tam snad byla….Ale nebyla. Byla jsem možná už 1000 mil od Forks a doufala v bezpečnou vzdálenost. Měla jsem u sebe telefon,jehož číslo měla pouze Alice a já jsem okamžitě litovala toho,že jsem jí do toho zatáhla. Najednou mě napadlo to nejšílenější,co snad mohlo. Bylo to,jako kdybych se mohla spojit s Alicí na takovou dálku jen myšlenkou. ,,Nová schopnost? ‘‘ pomyslela jsem si a nechávala jsem se utápět ve svém žalu a asi té největší chybě,které budu do smrti litovat.Smrti.Kéž by .Spíše mé existence,jak vždycky říkal Edward. Ale bylo to přece kvůli němu..Znovu se shledáme. Již brzy. Nechtěla jsem ani myslet na to,jak budu trávit věčnost sama se svým strachem,že mu někdo kvůli mně ublíží. Komukoliv z Cullenů. Byli moje rodina a já jsem je teď musela chránit,jako kdysi chránili oni mě.. Nevnímala jsem čas a snažila jsem se nějak rozptýlit.

Jak čas plynul,snažila jsem se vyhýbat lidem a znovu zkusit spojit se s Alicí. Jakmile jsem na to pomyslela,viděla jsem Ara,Jane a Aleca a dalšího upíra,jehož jsem neznala. Najednou se mě zmocnila panika..,,To néééééé‘‘ zakřičela jsem jak nejvíce jsem dovedla.,,Edwarde!!!!!…to přece ne.. ‘‘