Odpuštění - část druhá

 

 

V Aliciným myšlenkách jsem viděla, že se Edward vrhl na Ara, ale Jane ho zastavila svou schopností mučit.“  To je v pořádku zlatíčko‘‘  zastavil ji Aro a najednou se dotkl mého milého.

„Tak ona tě opustila? A kvůli vlkodlakovi? ‘‘ řekl posměšně Aro. Edward zavrčela a snažil se vstát. Byl to tak nesnesitelný pohled, že jsem začala vzlykat bez slz.

„Edwarde, já jsem přece tady a nikdy tě nepřestanu milovat. Nikdy‘‘ on mě ale nemohl slyšet. Sedla jsem si na pařez a doufala jsem, že to všechno brzy skončí a já ho budu zase moci držet v náručí. Jacob mi slíbil, že na čas odjede z města, dokud se já nevrátím, aby Edward nepojal podezření.

„Co jen budu dělat? Oni si pro mě přijdou a všechno začne nanovo. Jak se ale upír může sám zabít? ‘‘  Jak bych mohla nepomyslet na to, že když zemřu já, Edward půjde brzy za mnou. Když jsem věděla, že se Volturiovi nezdrží, rozběhla jsem se zpátky na letiště, abych se co nejdříve dostala do Forks. Když jsem utíkala, najednou mi v kapse zazvonil telefon.

,,Alice?! Děje se něco?? Už jsem na cestě zpět ‘‘ říkala jsem s radostí v hlase, že se opět shledám se svým milovaným.

,,Bello….Edward…se rozběhl do La Push, hned poté, co Volturiovi odešli.Nedokázali jsme ho zastavit a ani jsem mu nestihla říct, proč si ho opustila‘‘ vzlykala Alice…

,,To neeeee. To přece nemůže. Nemůže se nechat zabít, kvůli mě‘‘ měla jsem hrozný strach, a nevěděla, co mám dělat. Byla jsem příliš daleko a  ostatní by stejně neposlechl. Rozhodla jsem se vyzkoušet novou schopnost. Když fungovala na Alice, tak musí i na Edwarda. Dostanu se mu do hlavy a zastavím ho.

,,Edwarde, okamžitě se vrať zpátky‘‘ nakazovala jsem mu a věděla jsem, že mě slyší.

„Edwarde, to je omyl, obrovský omyl. Všichni jste si měli myslet, že miluju Jacoba. I Volturiovi. Museli ti uvěřit i celé tvé rodině. ‘‘ snažila jsem se mu to nějak vysvětlit. V jeho hlavě jsem viděla, jak klepe na dveře Samova domu. Najednou přestal, otočil se a utíkal zpět.

,,Díky Bohu‘‘ vydechla jsem a náhle mi došlo, že jsem po celou dobu nedýchala.

Když jsem nasedla do letadla do Washingtonu, přemýšlela jsem, jestli mi vůbec odpustí.Letadlo přistávalo a já jsem závodila s větrem, abych byla doma co nejdříve. Když jsem otevřela dveře Cullenova domu, viděla jsem, že na mě Alice už čeká. A vedle ní seděl on. Tak krásný, jako snad nikdy. Jeho oči zářily. Ale hněvem, ne radostí. Byl na mě rozzlobený. A právem. Nevěděla jsem, co mám dělat nebo říct, tak jsem se mu rozhodla vysvětlit situaci. Ostatní pochopili a nechali nám soukromí.

,,Edwarde. Miluju tě. Vždycky jsem tě milovala a vždycky to tak bude. Jedině tebe. Nikoho jiného‘‘ zašeptala jsem a doufala, že mi odpustí.On mě jen objal a políbil mě.Věděla jsem, že tahle zrada v něm dříve či později vybouchne, jak atomovka.

,,Bello, proč si to udělala? Ochránili by jsme tě‘‘ řekl smutně a vzal mě do náručí a vynesl mě nahoru do svého pokoje.

,,Já jsem musela Edwarde. Kdyby si vyslechl Alici, pochopil bys‘‘ snažila jsem se mu vysvětlit, že kdybych neodešla, zemřeli by. I on. I já. Pořád si myslel, že mě ochrání, tentokrát by se spletl. Ale já jsem se snažila chránit jeho.

„Oni si přišli pro mě. Neměla jsem právo, vás do toho zatahovat‘‘ Pokračovala jsem. Ale on mě uraženě ignoroval. Otevřel dveře jeho pokoje a položil mě na postel.Já jsem se pro něj natáhla a nedovolila, aby se narovnal. Teď už pro něj nebylo tak snadné mě přeprat.Dlouze jsem ho políbila a v jeho očích jsem viděla, že mi odpouští.

,,Edwarde, mám novou schopnost. Aro a ostatní to museli nějak vytušit a nebo vědět. Proto přišli‘‘ Edward se zamračil a  sedl si vedle mě. Zamyšleně koukal do zdi a já jsem si vychutnávala jeho obličej a učila jsem se ho nazpamět. I když jsem ho dokonale znala, tohle bylo jiné. Něco na něm bylo jiné.

,,Musím zavolat Jacobovi‘‘ zašeptala jsem mu do ucha.

,,Proč???!‘‘ odsekl mi rozhněvaně.“Musím mu říct, že jsem zpět a že se může vrátit. ‘‘ vstal a přinesl mi telefon.

Jacobe?! ‘‘ zakřičela jsem ustaraně“kde jsi? Už se můžeš vrátit.‘‘ řekla jsem nervozně.

,,Bello, jdou po mě. Jsem v Seattlu. Musíš zavolat Samovi, ať mi přijedou na pomoc.Je jich moc!‘‘ v tu chvíli mi došlo, co jsem způsobila. Dávala jsem si dohromady vše, co se během posledních pěti dnů stalo.

Zaprvé: opustila jsem jedinou bytost na světě, která mi je nejdražší.

Zadruhé: zatáhla jsem do toho svého nejlepšího přítele, který je v ohrožení života jen kvůli mně

Zatřetí: mám schopnost blokovat schopnosti ostatních a nabourávat se do mysli. Mohu vidět věci očima osoby, které se dostanu do hlavy.

Jedinou věcí jsem si byla naprosto jistá. Edward mě už nenechá odejít.Nikdy. To bylo snad to nejhorší, co se mi teď mohlo stát, protože jsem potřebovala jít pomoci Jacobovi. Když se jim vydám, už nikomu neublíží a vrátí se do Itálie.Věděla jsem, co musím udělat….