Podivné příměří-část 6.

 

„Edwarde?Můžu?“ptala jsem se nejistě přede dveřmi do jeho pokoje.Odpověd jsem se ale k mému překvapení nedostala.Šla jsem chvilku po tom co odešel z obýváku a slyšela jsem jak za sebopu práskl deřmi.Otevřela jsem je tedy a nahlédla dovnitř.Černý gauč na kterém jsem ho čekala byl ale prázdný stejně jako celá místnost.Jen krátké závěsy v okně se houpaly jak do nic foukal vítr.Nevšimla jsem si že bychom přetím měli otevřené okno.Sešla jsem zpátky dolů ,abych se někoho zeptala jestli ho neviděl.Dole bylo prázdno.Věci zůstaly přesně tak jak byli jenže tu teď nikdo není.

„Je tady přes 15 lidí a všichni zmizeli?“ptala jsem se sama sebe a procházela obývákem do kuchyně.

„Lidí asi nebylo nejvhodnější slovo.“zachechtal se z kuchyně stařecký hlas.

Billy,kde jsou všichni?“Billy seděl na masivní židli a popíjel černou kávu.

„Smečka je někde vzadu a odpočívá,a Cullenovi šli do pokojů,možná je to naposled co se vidí.. chápeš co tím chci říct..“

mmm..aha..No ale nemůžu najít Edwarda,neviděl jste ho?“

„Edwarda,není u sebe v pokoji?“podíval se na mě jako na blázna.

„Není..kde jste říkal že je Sam a ostatní?Zeptám se ještě jich...“

„Za domem...jestli ho uvidím řeknu mu že ho hledáš.“obrátil svou pozornost zpět ke kafemu.

Vyběhla jsem zadními dveřmi a ocitla se na loučce ,kde se líně povalovalo několik vlkodlaků.

„Ahoj Bello „zavolal radostně Embry a mávl ,abych přišla blíž.

Opatrně jsem prošla kolem spícího Sama v objetí s Emily a přisedla si do vlhké trávy.

Embry,neviděl si Edwarda?“zeptala jsem se dřív než stačil cokoli říct.

„Ne,neviděl.On se najde uvidíš.Větší starost by sis měla dělat o Jaka.“

„To doufám.Jake, no jo, jak se cítí?“pátrala jsem očima po dotyčném.

„Je mu mizerně z toho co udělal.Mrzí ho to.Ale nechce s nikým mluvit.Tu není.Šel se projít.“

„Nevíš kterým šel směrem?Půjdu za ním a zkusím si s ním o tom promluvit.“

„To je dobrý nápad.Támle“ukázal směrem do hustého lesa“ tama šel.Mám jít s tebou?“zeptal se jakmile uviděl můj žalostný výraz.

„Ne to je fajn,zůstaň tu.“usmála jsem se na něj a vyhrabala se na nohy.

„Prosím tě ,vždyť se nemáš čeho bát.Vlk tě nesežere ,upír nevysaje..tak co by se ti tam mohlo stát?Jedině že by ses ztratila v mechu“smál se za mnou pobaveně.

„Ha ha“polkla jsem nasucho a vstoupila do temného lesa.

Neprodušné zelené koruny stromů se nade mnou sevřely a bránily světlu proniknout skrz.Pavučiny mezi stromy jen čekaly ,aby se mi mohli zaplést do vlasů a všelijaká havět pozorovala člověka,mě, vkrádající se na jejich území.Po několika minutách opatrného proplétání mezi kapradím a našlapování jsem začala být nervózní,že Jacoba nenajdu.Pak jsem ale zdáli zaslechla hlasy.Bylo vyloučené ,aby se až sem někdo zatoulal.Šla jsem po jejich směru.Když jsem byla tak blízko že jsem slyšela čeho se rozhovor týká,poznala jsem Edwardův hlas.

„Vím proč si to udělal.Tvá nenávist vůči mě už byla neovladatelná,ale nebýt mě tak už je teď Bella mrtvá.A ty to víš.

Ničí tě to ,vím.A jelikož jsem Bellu zachránil ,tak uděláš co řeknu,jistě že jsem ji nezachraňoval abych tě pak mohl vydírat,ale teď se mi to náramě hodí.“slyšela jsem ho zlostně vrčet.V jeho hlase byl však ale nový podtón.Neznámý.Přiblížila jsem se a schovala v křoví.Připadala jsem si tam jako nějaký špion ,ale chtěla jsem nejdřív zjistit o co jde,aniž by o mě věděli.Normálně bylo nemožné Edwarda překvapit,natož já s mou neopatrností,ale zdálo se že mě nezaslechli.

Edward tiskl Jacoba na kmen stromu a zuřivě si ho prohlížel.Jake stál bez znaku zájmu,bez znaku nesouhlasu.Jen se mu nepřítomě díval do očí.V jeho výrazu ale byla vidět bolest,kterou způsobovaly Edwardova slova.

„Takže si rozumíme.Bude to tak, jak jsem řekl.“poplácal ho Edward přátelsky po tváři.

„Co bude tak ,jak jsi řekl?“Vylezla jsem ze křoví a podívala se na ně podezíravě.Oba ke mě otočily hlavu.Ten pohled mě vyděsil až jsem namístě stuhla.

Edwardovy oči byly černé ,okolo zorniček slabě narudlé.Z úst mu stékaly kapičky krve ,které pomalu zkapávaly na černou košily.Tu měl zaplou jen na jeden knoflík ,takže se mi naskytl pohled na jeho vypracovanou hruď porostlou světlými chloupky.Jeho celkové postavení bylo víc podobné zvířeti,šelmě,než člověku.v Jeho očích jsem nezahlédla ani stopu lidskosti,kterou si tak dlouho udržoval,ani lásky ba ani přátelskosti.Nechtěla jsem si to přiznat ,ale bála jsem se ho,víc než kdy jindy.Připadal mi tak vzdálený.A Jacobův pohled mě vyděsil ještě víc.vypadal jako by ani netušil co se tu děje.Nenápadně jsem ustoupovala ,ale zakopla jsem o kořen stromu a upadla do měkkého mechu.Chtěla jsem se postavit ,ale objevil se u mě Edward.Lehcce mě přitlačil zpět na zem.Pak mě chytil za obě zápěstí a podržel je ve svých.Pomalu se ke mně sklonil,až skoro ležel,obličej si zabořil do mých vlasů a zašeptal.

„Tak krásně voníš a já mám takový hlad...Tak dlouho jsem prahnul po tvé krvi,volala mě ,zpívala mi a já jí nikdy nepodlehl.Jaký jsem to byl hlupák,takhle plýtvat.Odpusť mi ,teď ti to vynahradím.“

Ležela jsem jako omámená a jen matně mi docházel význam jeho slov.Zcela mě pohltila jeho opojná vůně,jeho hypnotické oči,poddala jsem se síle jeho těla.

Cítila jsem jeho studené rty přejíždějící po mém krku,prsty si hrály s mými vlasy.Ovládla mě touha po jeho lačných ústech.Celé mé tělo se zachvělo když mi kůží projely ostrí špičky tesáků a já se začala cítit malátná.Ocitla jsem se na nádherném místě ,podemnou povědomé pláže Phoenixu.Bylo tam tak krásně.Vlny se vzdouvaly na horizontu,lehký vánek si pohrával s mými vlasy ,jako před chvílý Edrward.Oči se mi zavíraly,dala bych mu vše hned,jenže nějaký hlásek mi našeptával ,že to, co se tu děje není dobré.Že bych měla bojovat,křičet ..ale já jsem byla v naprosté euforii.

„Padej !“ozval se výkřik a ohlušující rána.Mlha ,která mě pohlcovala začala mizet.Uvědomila jsem si ,že Edward už není u mě a zmateně jsem se posadila.

„Bello,proboha Bello jsi v pořádku?“ptal se mě vyděšeně nějaký rudoch.Byl pěkný a dobře rostlý , ale já jsme chtěla zpět toho co tu byl teď.

Hau rudá tváři.Kdo jsi?Co se to před chvílý dělo,cítila jsem se tak volná,tak štastná taak..“

„skoro mrtvá?“doplnil mě neznámý. „Bells to jsem já Jacob,co to těď není vhodná chvíle hrát si na domorodé indiány.Byl jsem celou dobu tady,jen jsem měl trochu zpomalené reflexi a vše se odehrálo tak rychle ,že to zabralo vteřínu než jsemsi všiml co ti Edward dělá.“mlel slova tak ,že jsem mu skoro nerozuměla.

„Aha..Edward,tak se jmenoval ten co tu byl....Indiáne Jacobe,jak sám sebe nazýváš ,rychle?Vždyť já jsem byla přes několik hodin pryč.Vzášela jsem se v oblacích s ptáky,kroužila nad mořem.A byly tam palmy.Jacobe ,chci aby jsi to viděl taky....“snažila jsem se být k němu milá,ale on se pořád choval jako bych byla naprostý blázen

Bells plácáš nesmysly pojď vezmu tě zpátky.“chytil mě za lokty a chtěl mě zvednout.Umíněně jsem ho kopla a sesunula se zpět na navlhlou zem.

„Já nikam nejdu ,chci znova létat.Zavolejte Edwarda,on tam se mnou půjde.“

„Slyšel jsi dámu?Nechce tě.“uviděla jsem to boží stvoření,krásného a divokého jako nikdy jak vylezl ze křoví ,kam ho nejspíš ten přerostlý indián přetím srazil.Zlovětně se na něj usmál a pak na něj skočil.Indián ho lehce odhodil a sáhl pro mě.Kopala jsem jak jsem mohla ,ale ten domorodec mě ne a ne pusit.

„Okamžitě mě pusťte!Edwardeee!Edwardeee“křičela jsem ze všech sil.

Bells drahoušku,to bude dobré,uklidni se“pohladil mě po tváři a ani přitom neporušil krok jak mě odnášel pryč.

„Neříkejte mi drahoušku.A nebudu klidná.“nepřestávala jsem mu nadávat a křičet dokud jsem neuslyšela z dály několik hlasů.

„No páááni já ji za tebou pošlu si promluvit a ona ti skočí do náruče..Kam já se na tebe hrabu..“řekl někdo obdivně.Otevřela jsem oči a uviděla jsem dalšího rudocha.

„Tak to není Embry...“zavtěl hlavou ten ,co mě nesl.

„ÁÁÁÁ...pomooooc unesli mě rudošii..Prosíííím pomooooc“nepřestávala jsem křičet ze všech sil a způsobila tím ,že se ke mě přiřítilo několik dalších.

„Panebože Bello co šílíš?Jaku co to mele?Zatav ji nějak!“křičeli přes sebe.

„A jak asi?“rozhlížel se kolem sebe ten Jacob.

„Prostě ji nějak zacpi pusu.Počkej něco najdu.“odběhnul ten druhý pryč.

Jáááá chci zpááátky lééétat“přidala jsem na hlasu z posledních sil.

Zrovna jsem nabírala do plic další vzduch ,když se ke mě ten domorodec sklonil a přitiskl horké rty na ty mé.Naštvaně jsem ho hryzla ale on nepřestával.Z nevinné pusy se začal klubat hluboký polibek.A já se do něj pohroužila ,vychutnávala si tu novou teplost polibku.Vše bylo tak vřelé ,že se mi po celém těle začalo rozlévat teplo.Nechápala jsem proč ,ale bylo v tom tolik citu.Z jeho strany a překvapivě i z mojí.Po několika minutách se ode mě odtrhl,aby se mohl na chvíly nadechnout.Omámeně jsem otevřela oči a olízla si vlhké rty.Ze stran se ozvalo vzrušené pískání rudochů.Jeden z nich k nám přiběhl a pozoroval můj blažený úsměv.

„Můžu taky?“mrkl napřed na mě a pak i na Jacoba.Byl celkem pěkný a narozdíl od toho neřáda , který mě líbal teď se usmíval.Natahovala jsem k němu ruce,aby si mě vzal nyní do náruče on,ale ten Jacob mě nechtěl pustit.

„Edward jí něco udělal.Musíme ji vzít dovnitř.“řekl a vydal se směrem k domu.Ten dům se mi líbil.Byl velký ,starobylý ,ale zachovalý.Neměl chybu.

„To je tvůj dům?“zeptala jsem se ho obdivně.

„Ne .“nic víc neřekl.

„Nevadí.Napadá mě spousta věcí co bychom tam mohli dělat.“pokusila jsem se o svůdný pohled a asi se mi povedl ,protože trochu znejistěl a přidal do kroku.

Když jsme vešli a já uviděla tu nádheru,začala se mi točit hlava,víc než před tím.Hlavně když jsem se podívala na krásné piano uprostřed místnosti.

Haloo..prosím někdo pojďte sem.“začal volat na celé kolo.

„Někdo?Ale já myslela ,že budeme spolu.Já jiného nechci.“snažila jsem se vyslovovat zřetelně každé slovo.On se na mě jen usmál a naposled mě lehce políbil na tvář.Jeho úsměv byl ale smutný a já jej chtěla tak moc rozveselit,jenže víčka už byly moc težké a já se jim nemohla víc bránit.