Podivné příměří - část třetí

 

Poznámka autorky: Doporučuji si zhruba u -“Bello! Okamžitě. . . . “-pustit písnčku Muse -Unintended,  nebo Within Temptation - Stand my ground

 

 

 „Edwarde, udělal jsi dobře , že jsi je zavedl sem. “začal Carlislea , když si poslechl celý příběh.

   „Ale byla porušena dávná smlouva, takže se musíme domluvit na pravidlech. “pokračoval když spatřil Billyho zatrpklou tvář.

   „Jistě,  měl bych návrh“vystoupil Sam a podíval se zpříma Carlisleovi do moudrých očí.

   „Ano?“.

   „Napadlo mě , že po dobu kdy nemrtví budou ohrožovat městečko Fork a všechny obyvatele. . . budeme pracovat společně. “Jeho slova se nesla tichou místností . .

   „Takže bychom dočasně uzavřeli příměří?“promluvil Edward jako první po dlouhé odmlce.

   „Nepřipadá v úvahu. Naši otcové, bratři ti všichni bojovali proti upírům a položili by za naši ochranu své životy , a my teď s nimi uzavřeme mír?! Jen proto , že je venku něco , čeho bychom se podle nich měli bát?Jen proto , že vy , takzvaní Ochránci,  máte strach se jim postavit spoléhajíc jen na svou sílu?Ne to nedovolím. Jako starší s hlavním slovem kmene to nepřipustím. “otočil se Billy na skupinu vlkodlaků , kteří zahanbeně sklonili hlavy.

Jasper rychle zapracoval , aby jej trochu uklidnil , ale na Billyho tváři zůstal stále umanutý výraz, a tak nastoupil Carlislea.  

   Billy věřte, chápu vás. Ale když spojíme své síly máme daleko větší šanci na úspěch , než když budeme jednat na vlastní pěst. Vážně nebude snadné dostat je zpět kam patří. Nejsou sice rychlí ani silní jako my, ale mají převahu. Převaha není rozhodující , ale může být užitečná. Přece nechcete riskovat životy svých přátel a ostatních obyvatel jak Forks , tak i rezervace. “Všechny oči střelily do do Billyho pochmurného obličeje. Nechtěl spolupracovat s upíry víc než kdokoli jiný , ale zdálo se že Carlislova slova ho zasáhli.

V místnosti bylo dlouho dobu ticho. Sěděli jsme v prosvětlené jídelně.  Po Billyho levici seděl Jacob a vedle Jaka já. Místo v čele zaujímal Carlislea , proti němu seděla Emily krčící se Samovi v klíně. Napravo od něj seděla Esme, její“děti“postávali za ní.  Vlkodlaci se nervózně shlukly za Billym. Přemýšlela jsem jak dlouho asi tak vydrží tohle příměří. Vzpomněla jsem si na Jakova slova z doby kdy jsme byli přátelé , ale Acina návštěva vyvolala spousty zmatků, “Nejsem si jistý, že jsem dost vyrovnaný na to, abych se s tím popasoval. . . A tobě by se nelíbilo , kdybych ti zabil kamarádku. . A pak jako blesk se vynořila i vzpomínka na Edwardova:“Velmi pravděpodobně by se to mezi námi zvrtlo ve rvačku a nevím, jestli bych dokázal přestat než bych ho za. -. . . než bych mu ublížil“Ale teď se zatím zdálo , že ke rvačce nedojde. Ovšem dělat ukvapané závěry se nevyplácí.

Ticho prolomil Billy nadechující se k odpovědi. Z jeho neochotné tváře se dalo vyčíst , že se přiklání k Samově plánu. Místo očekávaného hlubokého věcného hlasu se však ozval hlas naprosto odlišný. “Bello! Okamžitě pojď sem! “Vykřikl nečekaně Edward. Jeho výraz byl tvrdý, naléhavý, ale na očích zřetelná panika. Ty oči těkali ze mě na Jacoba, který se začal neovladatelně otřásat.

   Pak se vše odehrávalo strašně rychle. Viděla jsem jak se Edward na mě vrhl přes stůl a shodil mě ze židle , až sem se hlavou udeřila o zem. Židle se s třasknutím rozletěla na třísky. Před očima se mi zatemnilo a já jen slyšela hlasité zavytí, kousek od nás. Když jsem otevřela oči uviděla jsem, sklánějící ho se Edwarda jen pár centimetrů nade mnou , jakoby chtěl chránit mé tělo, před něčím shora. Paže napjaté u mých ramenou a obličejem mi zakrýval výhled na bílí strop. Jeho oči žhnuly neznámou bolestí, ve tváři mučednický výraz.

Kousek za ním jsem spatřila děsivého, zmýtajícího se rudohnědého vlka. Cvakal zuby po svých bratřích, kteří ho okamžitě obklíčili ze všech stran . Z jeho ohromné hrudi vycházelo další a další vytí , když se přes ně marně snažil dostat , aby mohl zaútočit na hlavního nepřítele vlkodlaků. Upíra. Třeba na upíra, který mi opět zachránil život s nasazením vlastního. Ale proč se to stalo?Cítila jsem jak se mi hlava točí dokola ve změti myšlenek. Přitom mi na obličej dopadla jediná kapka Edwardovy slzy. Pomalu mi stékala po obličeji, až se dostala ke koutku mých úst. Nechápala jsem co se děje. Nechápala jsem , proč Edwardovi utekla ta třpytivá slza. Vychutnávala jsem ji,  když jsem uslyšela Esmin panický výkřik a Emmettovo rozčilené vrčení . “Hej Pse, pojď sem a postav se mi jako prašivé zvíře nadřazené šelmě. Když si tak silný, že skočíš na bezbranné děvče. ! “burácel Emmett a Jasper hlasitě vrčel při jeho slovech, aby podtrhl hrozbu v jeho řeči. “Bello! Edwarde“zděšeně povykovala Esme. “Jacobe! Jacobe! Nechej toho! Jacobeee! “Křičel seč mohl stařecký hlas. “No tak uklidněte se. “pronesl klidně Carlisle a Alice jen tiše zavrčela na bratry. “Hlavně ho nepusťte! “poroučel Sam ostatním vlkům. Opět jsem otevřela oči, když jsme ucítila Edwardův studený dech na mém krku. Jeho oči byly nyní zavřené a on jen ztěžka oddychoval. Pak,  na jediný příliš krátký okamžik na mě pohlédl zjihlýma hlubokýma očima plnými lásky. Jeho chladné rty se zachvěly, když slabě vydechl „Mi-lu-ji tě. “

„Edwarde! Edwarde! “Edwardovi paže povolily a on najednou upadl vedle mě a vůbec se nehýbal. “Edwarde co je to s tebou?! Edwarde,  lásko no tak! “Srdce mi tepalo jako o život a v hlavě mi duněly miliony zvonů. Mé výkřiky se nesly místností, až jsi nás všimli ostatní. Najednou v hrozivém výření hlasů a vrčení nastalo uši rvoucí ticho. “Edwarde! Carlisle?Co je to sním?! Carlisle! “jen můj hlas porušil ozvěnu nečekané situace. Do očí se mi nahrnuly slzy. Skoro jsem přes ně neviděla. Rychle jsem je setřela rukávem a uviděla tu nejhrozivější věc jakou sem kdy v životě spatřila. Edwardovo bezvládné tělo v kaluži temně rudé krve. . .