Smrtelný strach

 

Autorka: Nikol

 

Poznámka autorky: Navazuje to na konec Nového měsíce.

 

 

 

1. kapitola Změna života

 

     Lehce jsem se protáhla  a usmála se na Edwarda. Zajímalo by mě, co se mu právě honilo hlavou… Celý den byl dnes zamlklý a mračil se. 

     Už jsem to nevydržela  a nasupeně na něho vyrazila- zeptala jsem se přímo. „Edwarde! Sakra, co se děje? Já za nic nemůžu, takže, jestli máš špatnou náladu, tak se na mě prosím i přes to nemrač! Škola je jediná doba, kdy se vidíme když mám teď domácí vězení a ty jsi pořád zamračený. Proč?!“ Mé otázky na něho nijak nezapůsobily a jen se dál mračil. Když však zahlédl můj pohled, honem se přinutil k hovoru.

      Bello, dohodli jsme se, že se vezmeme o prázdninách po střední a před univerzitou a ještě předtím tě proměním, že?“ Nečekal na odpověď a pokračoval. „Má to ale háček: Viktoria se dala do pohybu a chystá nekalé plány, abych tě před ní ochránil, jediné, co mohu udělat je tě změnit…“ Radostně jsem se usmála. „Ale to se přece chystáš udělat, ne?“ S odpovědí dlouho otálel. „To…Ano, ale teď tě budu muset změnit dříve- zřejmě již v pátek, tedy zítra.“ Přikývla jsem, tohle se mi líbilo, ale jeho zamračený pohled mě varoval, že ještě něco není v pořádku… Edward se zvedl. „Tak tedy zítra.“ …

      Vyhlédla jsem okýnkem Volva ven a jen se tak tiše dívala. Věděla jsem, že tohle je zřejmě moje poslední hodina lidství… Přes dálný horizont se přehnalo stádo divokých koní a… Koní? Tady ale divocí koně nežijí! Narovnala jsem se na sedadle a znovu se pořádně podívala. Nic. V dáli se třpytil sluncem zalitý horizont, ale po koních už nebylo ani vidu, ani slechu. Že bych se mýlila? Pustila jsem to z hlavy a raději si užívala, že ještě dýchám.

      Edward toho dnes moc nenamluvil, ráno mě vyzvedl před domem hned po odjezdu Charlieho a teď mě vezl k němu domů.Vynechali jsme školu a mě se podařilo s vynaložením všech sil ho přemluvit, aby mě  o víkendu nechal u kamarádku přespat. (Ta kamarádka byl Edward, ale taky nemusí vědět všechno, ne?)

      Auto prudce zastavilo u nich před domem a já se během chvilky ocitla ve vnitř. „Tak, je čas.“ Zamumlala Esme a na pokyn Alice jsem vypila skleničku vody a potom se posadila na pohovku.

      Čekala jsem, že se Edward přiblíží… Že nakloní své rty k mému tělu… Ale to se nestalo…

      Vzduch prořízl strašlivý výkřik a já otevřela oči, které jsem předtím zavřela. Všech sedm párů očí se dívalo na mě a  jejich tváře prozrazovali hrůzu. První jsem nevěděla, co se děje, ale potom jsem to taky ucítila… Projela mnou hrozná bolest jako oheň a já zasténala. Svalila jsem se na zem a škubala sebou v záchvatech bolestí… Upíři jen stáli a zírali, potom se jejich dokonalá ústa zkroutila do úsměvu.

      „Je to jed, smrtelný jed…“ Zašeptala Alice  a já v hrůze vykřikla bolestí, potom byla jen tma…