Úsvit – část druhá

 

Autorka: Tess

 

Bylo to o tři týdny později. Slavili jsme ve Forks vánoce. Byla tu i máma s Philem a Charlie. Všichni jsme byli u Cullenových, protože do našeho rodinného domečku bychom se prostě nevešli. Tuto příležitost jsme s Edwardem vybrali jako oznámení data naší svatby.

„Mohl bych vás poprosit o chvilku pozornosti?“ zeptal se Carlisle. Všichni se jako na povel ztišili  a otočili se k němu. „Edward a Bella by nám chtěli oznámit nějakou novinku.“ Pokynul Edwardovi. Ten mě vzal za ruku a vytáhl doprostřed improvizovaného kola. Já samozřejmě zrudla. Nemám ráda, když je na mě upřená taková pozornost. I když to je rodina. Edward se na mě podíval a já spustila. Dohodli jsme se, že začnu.

„Tak tedy, všichni víte, že mě Edward na oslavě mých narozenin požádal o ruku a já souhlasila…“

„A my bychom vám chtěli oznámit…“ Edward se odmlčel, aby naše posluchače navnadil. „Chtěli bychom vám oznámit datum svatby, na kterém jsme se domluvili.“

V tu chvíli se strhl nefalšovaný aplaus. Největší rámus samozřejmě nadělal JasperEmmettem.

Jóó!“ křičel Jasper a Emmett se k němu přidal se zvoláním: „Alelujááá!“

Alice se jen šťastně usmívala. Charlie se netvářil nadšeně, ale alespoň nedštil síru. Máma byla šťastná, protože viděla, že jsem šťastná i já a Phil byl šťastný, protože máma byla šťastná.

Když se všichni trochu zklidnili, Edward pokračoval. „A brát se budeme tady ve Forks dvanáctého prosince příštího roku – tedy dvanáctého dvanáctý dva tisíce dvanáct.“

„Páni…“ usmála se Rosalie. „Já nevěděla, že jsi pověrčivý.“

„Jen mi to přišlo jako hezké datum. Přece bych nevěřil na nějaké pošahané historky o číslech, neštěstích a příšerách,“ podotkl Edward. Na to se strhla salva smíchu, ve které se popadali za břicho hlavně všichni Cullenovi.

Později večer všichni odešli. Já zůstala u Cullenových, protože jsme pro ně měli ještě jedno oznámení. Mamince jsem slíbila, že se u nich zítra stavíme s dárky.

Když všichni odešli, shromáždila jsem Cullenovy ještě jednou. Tentokrát bylo celé oznámení na mně. Edward se od toho distancoval, i když s tím nakonec po dlouhém přesvědčování souhlasil. Nechápal ale, že to prezentuji jako šťastnou zprávu.

„Tak…“ začala jsem přitiskla jsem se blíž k Edwardovi, který mi i přes svůj nesouhlas stál po boku. „Ještě jednou jsem vás sem shromáždila, protože teď chci oznámit jednu novinu jen vám. Oznámili jsme vám datum svatby a toto datum je zároveň datem mé proměny. Ten den se stanu plnoprávnou Cullenovou.“

„Konečně,“ povzdechla si Alice a šla mě obejmout. Postupně mě objali všichni Cullenovi.

„Fakt?“ zajímal se Emmett. Edward se ošil a přikývl. „Seš hustej, brácho,“ poplácal ho po zádech. Na to se Edward jen ušklíbl.

 

Bylo desátého prosince. Dva dny před mou svatbou. Právě jsem si užívala dámskou jízdu, kterou zorganizovala Alice. Byla to taková upírská akce a já na ní byla jediný člověk. Samozřejmě, že jsem na ní byla. Byla to totiž moje rozlučka se svobodou. Kvůli mně přijela i Tanya, Irina, Kate a Carmen z Aljašky.

„Jsem tak ráda, že jste přijely,“ vítala jsem je. Byli to úžasní lidé – tedy upíři. Edward nás seznámil před čtyřmi lety.

„To bychom si přece nenechaly ujít,“ ujistila mě Tanya. Spolu s Irinou byly původem z Ruska. Přeměnili je krátce po druhé světové válce. Zažily příšerné věci. Jsou to i pokrevní sestry. Musely se bránit proti třem vojákům, kteří vyvraždili celou jejich rodinu. Nakonec je zabily, ale přísahaly, že už nikdy neublíží žádnému člověku. To proto se vydaly po stejné cestě jako Cullenovi.

„A co Eleazar?“ ptala jsem se po druhovi Carmen.

„Ten dorazí,“ odpověděla. „Přece by si nenechal ujít upíří svatbu roku,“ zasmála se.

To mě přinutilo vrhnout pohoršený pohled na Alici, která mi stála za zády. „Já chtěla jen malý obřad,“ zabrblala jsem. Ovšem už na začátku, když se veškerých příprav ujala Alice, mi bylo jasné, že nemám šanci.

Ta se na mě zazubila a řekla: „Bude se ti to líbit, uvidíš.“

Když člověk viděl, kolik času přípravám mé svatby věnovala, neměl to srdce jí říct, že nic takového opravdu nechce.