Voltera

Autorka: Karol


     Jel jsem rovnou do Voltery. Měl jsem naspech, abych byl co nejdřív s Bellou. Na letišti na parkovišti byly celkem dobrý auta, takže jsem bez námahy vklouzl do prvního auta bleděmodré barvy. Měl jsem štěstí – klíčky byly v zapalování. Otočil jsem klíčkem a motor tiše naskočil a já se konečně vydal na cestu. Ve Florenci jsem jel 100 km/h a za Florencií jsem zrychlil na 180 km/h. Cesta byla velmi dlouhá(pro mě), i když lidé i stromy byly za okénky jako rozmázlá šmouha. Při cestě jsem přemýšlel , co bych mohl provést ve Volteře, abych si tím zajistil rychlý konec. V hlavě jsem si přejížděl všechny ty jejich primitivní zákony až k těm nejhorším. Napadlo mě, že bych zabil člověka na velkém náměstí, aby si toho všimli. 10 minut jsem uvažoval, jak bych to provedl, když jsem si náhle vzpomněl na Carlislea. To bych mu nemohl udělat. Byl by velmi zklamaný mým skutkem, když nás celou dobu učil zabíjet zvířata a ne lidí. Takže z tohoto plánu sešlo. Dále bych se mohl ukázat na slunci. To nebyl špatný nápad. Nejlepší by to bylo v poledne, když budu mít slunce přesně nad hlavou. Opět by se to uskutečnilo na velkém náměstí, ke je v tu dobu hodně lidí. Dále mně napadlo, že bych mohl jít rovnou za Arem, Markem a Caiem a požádat je o rychlou smrt. Ale opět se tu ukazuje Carlisle – Aro by mu nemohl udělat nic takového, na to jsou moc velcí přátelé. Ale toto se mi zdálo jako nejlepší řešení. Třásl jsem se vzrušením, že opět uvidím moji krásnou Bellu, když jsem spatřil Brány Voltery. Zaťal jsem čelist avyjel na kopec do fronty, co se pomalu táhla k Volteře. Zpomalil jsem a byl jsem rád, že jsem tu zrovna dnes – zítra by to bylo horší – zítra je svátek svatého Marka. Je to svátek, na který se sjíždí strašně moc lidí a oslavují. Nejvíce lidí se schází ve Volteře. Kdyby mi nechtěli Volturiovi vyhovět, počkám do zítřejšího poledne a vyjdu přede všemi na slunce. Když jsem byl za branami, jel jsem na parkoviště, které bylo ze tří čtvrtin zaplněné auty.Našel jsem si místo blízko u brány a vystoupil z auta. V hlavě se mi hemžila myšlenka, jak Volturiovi najdu - kde mají bydliště.Ale náměstí je plné jejich stráží, tak za nimi zajdu a oni mne dovedou k Arovi, Caiovi a Markovi. Na náměstí bylo spousta lidí, takže bylo obtížné najít mezi těmi lidmi nějakého upíra. Zastavil jsem se u velké fontány a rozhlížel se. Spatřil jsem dva muže, kteří měli na sobě plášť, i když nepršelo a jasně svítilo slunce. Upíři. Došel jsem k nim a oni vzhlédli. Měli světlou pleť a ten vyšší ke mně promluvil. ,,Zdravím Edwarde,čekali jsme tě“ 'pokřiveně se na mě usmál, ale v očích mu něco zablesklo. Pak náhle opět promluvil.,,Mé jméno je Demetri a toto je Felix.“ Podíval jsem se na Felixe a on se podíval na mě. Pak jsem se podíval zpátky na Demetriho a zadíval se mu do mysli a zjistil, proč si ho Volturiovi tak drží. Je to stopař. Hledá lidi. Je to stopař tisíckrát nadanější, než byl James. Slabě jsem se otřásl, když jsem si vzpomněl na Jamese a zaťal jsem čelist. Pak promluvil Felix.,,Půjdeme, ne?“ Přikývl jsem a oni mne vedli ke slepé uličce, kde stála malá dívka.,,Zdravím Edwarde.“ 'řekla a usmála se ,,Mé jméno je Jane'“
opět se usmála. ,,Vím, proč jsi tady, dovedu tě k Arovi.“' a její úsměv zmizel. Podívala se na Felixe a Demetriho a pokynula jim, aby odešli.Oba poslechli a byli pryč.,,Následuj mě'.“ řekla a udělala 3 kroky vpřed a skočila do malého otvoru uprostřed silnice. Šel jsem za ní a octl jsem se ve vlhkém tunelu. Cesta probíhala mlčky a to bylo pro mne moc dobře - mohl jsem se ji podívat do mysli. Další udivující schopnosti. Jane dokázala jediným pohledem srazit nepřítele k zemi. Musí se tu k ní chovat jako k ,princezně..Náhle jsme vešli do místnosti kde za pultem stála ,lidská' žena. Chtěla se stát netvorem, proto je tady. ,,Dobrý den Jane.“ 'pozdravila a usmála se na ni. Jane jí úsměv oplatila. Vedla mě dál ke dveřím kde na ni čekal její (asi) bratr a láskyplně se objali. ,,Zdravím Edwarde.“ 'řekl chlapec a usmál se. ,,Mé jméno je Alec.“ Vešli jsme do místnosti, kde byli 3 židle - něco jako trůny, kde seděli Aro, Caius a Marc obklopeni ženami. Když nás spatřili vstali.,,Jane zlatíčko, ty už ses vrátila'.“zvolal Aro. Jane šla k Arovi a objali se.,,Edwarde.“'zvolal Aro. ,,Jsem rád, že tě poznávám. Jak se má můj přítel Carlisle?“ Caius a Marc ho následovali. ,,Má se skvěle.“ Lhal jsem. Potom, co mu teď chci udělat, se asi sesype. ,,Slyšel jsem o tvých schopnostech, mám podobné, jenže já k tomu potřebuji fyzický kontakt.“ ,,A jaký je důvod tvé návštěvy?'“ zeptal se i když to věděl.Nadechl jsem se a odpověděl. ,,Chci vás požádat o smrt.“.Aro se na mne podíval a řekl.,,Z jakého ůvodu?“,,Zemřela mi láska''řekl jsem. Nebyl jsem schopen říci její jméno. ,,Takže to byla lidská bytost když zemřela.“ 'hádal Aro.P řikývl jsem.Chvíli bylo ticho. Náhle promluvil Caius.,,To jsem ještě neviděl, aby se upír nechal zabít kvůli lidské dívce.“ ,,Musel jsi ji asi hodně milovat‘‘.Opět jsem přikývl.,,A o kom se mluví?‘‘ptal se Marc.,,Její jméno je Bella Swanová‘‘odpověděl jsem.Opět bylo ticho. Asi po patnácti minutách prolomil ticho Aro.,,Nechceš si to ještě rozmyslet?‘‘,,Ne,“ rychle jsem odpověděl.,,Víš, co?“ řekl Caus.,,Jdi se podívat za Giannou a my se dohodneme co s tebou.“ Přikývl jsem a odešel. Sedl jsem si na pohovku a čekal. Po půl hodině se přišla zeptat jestli nechci něco k pití.,,Ne děkuji.‘‘odsekl jsem. Za dalších 20 minut se otevřely dveře a přišel Alec a pobídl mi, abych šel dovnitř. Rychle jsem vstal a následoval ho.Vešel jsem do místnosti a Alec za mnou zabouchl dveře.,,Vítej zpět, Edwarde.‘‘ zvolal Aro. Pokřiveně jsem se na něj usmál. Úsměv mi oplatil.,,Dohodli jsme se, že ti nevyhovíme, bylo by nám líto našeho přítele Carlislea.‘‘.Bylo mi to jasné. Carlisle. Ale musel jsem to zkusit. ,,Ale‘‘zvolal Aro.,,Máme pro tebe návrh.“ podíval jsem se na ně tázavě s nadějí, že by si to rozmysleli.,,Kdybys chtěl mohl by ses k nám přidat‘‘řekl Marc.Udiveně jsem se na ně podíval.,,S tvými schopnostmi bys nám hodně pomohl, samozřejmě..znamenalo by to změnu tvého jídelníčku.“ Opět jsem se na ně podíval tentokrát zlostně.,,Žádal jsem o smrt,proto abych zemřel a vy mi nabízíte život podobný vašemu…kdybych to tušil tak sem nejdu a udělal bych něco ve městě abyste se nemuseli rozhodovat.“ odpověděl jsem rozzuřeně.,,Pak je nám bohužel líto.“ řekl Caius a ukázal ke dveřím. Otočil jsem se a šel. Už mě nic nezastaví, Bello,zítra  nebo nejdéle pozítří budu s tebou, přísahal jsem si.Když jsem vyšel na ulici, stmívalo se.Šel jsem do nejbližšího hotelu a zaplatil si pokoj na noc.Dostal jsem klíčky a vydal se k pokoji 54.Odemkl jsem a na dveře dal cedulku neobtěžovat.Sedl jsem si na pohovku a promýšlel si zítřejší plán. Za pár hodin už budu s tebou Bello. Přemýšlením jsem, strávil celou noc i dopoledne.V 11 hodin jsem odcházel z hotelu a zamířil jsem na hlavní náměstí pod hodiny. Sedl jsem si do stínu a vyčkával. Usmíval jsem se, protože jsem věděl že už budu navždy s Bellou jak si to přála, až na to že je to za jiných okolností.Už bylo za 2 minuty 12 hodin tak jsem se postavil a zavřel oči. Představoval jsem si mou krásnou Bellu jak spí ve své posteli.Zvon začal zvonit a mnou projelo vzrušení. Pořád jsem měl zavřené oči a představoval si ji.Udělal jsem krok vpřed a uslyšel její hlas jak volal ,,Edwarde.“ Vydrž Bello už jen pár sekund. ,,Edwarde nedělej to‘‘.Chtěl jsem udělat další krok, když mě něco nebo někdo chytl za paže….